Členové naší katedry se v hojném počtu zúčastnili konference 11^th International Workshop on Functional Nanocomposites pořádané v německém Plönu. V rámci tohoto již tradičního workshopu mimo jiné přednesl Dr. J. Kousal zvanou přednášku s názvem "Exploration of the gap between classical and plasma polymers: fundamental and applied science opportunities".

Když se velké množství aktivních Brownovkských částic rozhodne plavat na stejné místo tak se jednoduše zaseknou a utvoří koloidní krystal. Co se se ale stane pokud částice vidí svůj cíl s časovým zpožděním? Náš článek uveřejněný v časopise EPL ukazuje, že v takovém případě krystal s roustoucím zpožděním projde řadou něčekaných a fascinujících dynamických fází, na které se můžete podívat zde.

Grantulujeme našim studentům a studentkám k úspěšným obhajobám jejich bakalářských, magisterských a disertačních prací.

Všem přejeme další úspěchy nejen na poli vědy, ale i v soukromémk životě! 

Je možné řízeně měnit tvar niobových nanočástic produkovaných pomocí plynového agregačního zdroje? Na tuto otázku jsme se pokusili odpovědět experimentálně i teoreticky ve článku s názvem A multi-timescale model predicts the spherical-to-cubic morphology crossover of magnetron-sputtered niobium nanoparticles, který právě vyšel v časopise Applied Surface Science.

V časopisu Plasma Processes and Polymers byl právě přijat k tisku náš článek Challenges in the deposition of plasma polymer nanoparticles using gas aggregation source: Rebounding upon impact and how to land them on a substrate, ve kterém ukazujeme, že při depozici nanočástic (obzvláště plasmově polymerních) může docházet k jejich odrazu. Ukazujeme, za jakých podmínek k tomu dochází a jak se odrazu v případě potřeby vyhnout a donutit nanočástice dosednout na substrát. Tyto výsledky otevírají cestu k širšímu využití plasmově polymerních nanočástic.

Jan Prokeš se podílel na vývoji nové metody pro stanovení elektrické vodivosti prášků pod definovaným tlakem umožňující charakterizaci materiálů, které nemohou být slisovány do standardních tablet. Ve spolupráci s dalšími českými výzkumnými pracovišti byla tato metoda úspěšně použita pro studium karbonizovaného odpadu z kůže. Tento výzkum, na jehož základě byla publikována série odborných článků (#1, #2, #3, #4), otevírá možnost pro zpracování koženého odpadu na užitečné vodivé materiály s vysokým aplikačním potenciálem, například jako materiálu v elektrodách superkapacitorů používaných pro ukládání energie.

.

Naše PhD studentka Kateryna Biliak získala za svůj příspěvek cenu Best Poster Award na konferenci Cluster Meeting pořádané ve dnech 18-23 června 2023 v Praze.

Kataryně srdečně gratulujeme!! 

.

Skupina Prof. Shukurova se zúčastnila prestižní konference EMRS Spring Meeting 2023 ve Štrasburku. Navzdory velkému počtu účastníků (> 2500) všichni členové týmu dostali ústní přednášky jako uznání vysoké kvality předložených výzkumných abstraktů. Naše nejsrdečnější gratulace Kateryně Biliak, která získala cenu Young Researcher Award a Marii Protsak, která získala cenu Best Presentation Award.

.

V současné době je na KMF volná pozice pro PhD studenta v oblasti nerovnovážné statistiky a fyziky kondenzovaných látek se zaměřením na transport částic v silně přeplněných periodických prostředích.

Detaily, požadavky a kontakty je možné nalézt zde.

.

Po úspěchu publikace v Communication Physics získal Marco Tosca grant od Grantové agentury Univerzity Karlovy na související téma ‘Plasma-assisted synthesis of boron/hydrocarbon polymer nanomaterials as targets for laser-driven proton-boron fusion’. U takovýchto nanomateriálů bude zkoumat jejich interakci s vysokovýkonnými lasery s cílem najít korelaci mezi jejich strukturou, složením a uspořádaností a výtěžností alfa-částic. Projekt přispěje k rozvoji výroby čisté energie a může se ukázat jako aplikovatelný i v jiných oblastech vědy, včetně terapie rakoviny pomocí alfa částic a nedestruktivní diagnostiky materiálů.

V časposie Materials Chemistry and Physics nám právě vyšel článek shrnující výsledky studia teplem vyvolané morfogeneze vanadových nanočásticových vrstev připravovaných pomocí plyně agreagačního zdroje. Tyto výsledky otevírají cestu pro přípravu vysoce porézních povlaků vanadu a jeho oxidů s dobře kontrolovatelnými fyzikálními vlastnostmi.

Jaká je historie, současnost a budoucnost plazmových plyně agregačních zdrojů nanočástic? Co brání jejich dalšímu rozvoji a širšímu uplatnění? Toto jsou témata, na která jsme se pokusili odpovědět v přehledovém článku „Plasma-assisted gas-phase aggregation of clusters for functional nanomaterials“, který byl publikován v časopise Journal of Vacuum Science & Technology A.

Semitransparetní nanostrukturované vrtsvy TiO₂ nalézají uplatěnní v celé řadě moderních aplikacích, jako jsou například výroba energie, senzory plynů, biodetektory či fotokatalýza. V našem právě vyšlém článku jsme předastvili jednoduchou metodu, umožňující efektivní přípravu takovýchto nanomateriálů bez nutnosti využití chemických rozpouštědel, prekursorů či linkerů.   

Skupina prof. Shukurova vyvinula speciální terče na bázi uhlovodíkových plazmových polymerů a nitridu boru. Ve spolupráci s kolegy z dalších institucí byly tyto terče použity v experimentech s laserem řízenou proton-borovou fúzí, aby se poprvé ukázalo, že taková fúze je možná i s použitím kompaktního stolního laseru. Tento objev, publikovaný v Communication Physics, nabízí alternativní přístup k netermální fúzi a ukazuje čistou, bezpečnou a spolehlivou cestu pro různé aplikace, včetně udržitelné výroby elektřiny, radiobiologie a léčby rakoviny.

Daniil Nikitin získal grant financovaný MŠMT na podporu mobilit studentů a mladých vědeckých pracovníků mezi naší katedrou a Christian-Albrechts Univesrity v německém Kielu.

Cílem tohoto bilaterálního projektu, který navazuje na náš dlouhodobý výzkum v oblasti vývoje nanomateriálů, bude získat nové poznatky o odporovém spínání v nanokapalinách.

Když skupiny ptáků nebo ryb vytvářejí fantastické formace, často se hovoří o inteligenci hejna. Naše studie umělých aktivních Brownových částic ve vodě naznačuje, že kořeny tohoto chování mohou být mnohem prozaičtější. Během řízení pohybu částic laserovým paprskem tak, aby dosáhly společného cíle, vykovávaly částice nečekaně koordinovaný pohyb. Ten vysvětlujeme přítomností časového zpoždění v naší experimentální aparatuře a tvrdíme, že podobné mechanismy jsou pravděpodobně v přírodě všudypřítomné.