Plazmové polymery

Základní charakterizace:

Plazmová polymerace zahrnuje skupinu metod užívaných k přípravě kvazi-polymerních materiálů pod vlivem plazmatu. Jednotlivé metody se rozlišují podle způsobu vstupu látky určené k plazmové polymeraci. Látka může do plazmatu vstupovat jako pevná v podobě rozprašovaného terče nebo v plynné formě a to buď jako odpařený vstupní polymer nebo plynný monomer. Molekuly, které vstoupí do oblasti plazmatu doutnavého výboje, jsou následkem srážek s energetickými elektrony a ionty excitovány a rozpadají se na radikály a ionty. Ty pak reagují s dalšími molekulami monomeru, fragmenty původních molekul a samy mezi sebou za vzniku síťované struktury.

 plazmova-polymerace

Na rozdíl od klasické polymerace, kde jsou vzniklé makromolekuly složeny z velkého počtu pravidelně se opakujících jednotek a jsou často lineární, plazmové polymery jsou vždy síťované a jejich struktura je do značné míry náhodná a výsledný polymer se od vstupního materiálu značně liší svými fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Míru fragmentace a tedy podobnost produktu se vstupním polymerem je možné významně ovlivnit depozičními podmínkami (tlak, výkon, geometrie depozičního systému, pulsováním, složením pracovní směsi…) a tím získat materiály se zajímavými a dobře definovanými funkčními vlastnostmi (mechanické vlastnosti, morfologie, rozpustnost, smáčivost, bio-adhesivita a podobně).

Výhody:

Plazmová polymerace přináší některé zásadní výhody ve srovnání s konvenční chemickou syntézou:

 

Využití:

Plazmové polymery byly v šedesátých letech minulého století používány jako dielektrické separační vrstvy. Nicméně od té doby se spektrum možného využití plazmových polymerů značně rozšířilo. V současné době nacházejí díky svým unikátním vlastnostem plazmové polymery uplatnění například jako bariérové a ochranné vrstvy, regulují smáčivost a bio-adhesivní/bio-repulsivní povlakovaných objektů, či slouží pro přípravu pokročilých antibakteriálních povlaků využitelných v lékařské praxi.

Co nás zajímá:

zpět