Světlo

Hesham Malik



výstava probíhá v budově Ke Karlovu 3, 1.patro (chodba vlevo od hlavního schodiště)
od 11. 11. 2021 do 7. 1. 2022

Úvodem

Světlo se v historii různých kultur používalo jako symbol myšlenek, životních konceptů, filozofie, spirituality a mnoha dalších. Světlo je tak jedním z nejstarších a nejvýznamnějších symbolů vůbec. Má zvláštní význam téměř ve všech civilizacích, mýtech a náboženstvích.

Výstava nazvaná Světlo provází různými lidskými společnostmi a dotýká se částí jejich víry. Jako symbol života, naděje a pravdy inspirovalo světlo několik vystavených obrazů uznávaného umělce Heshama Malika. Světlo v tomto kontextu představuje poznání.

V některých společnostech je světlo naopak bráno jako rozptýlení od pravdy. Některé nauky říkají, že teprve, když se odvrátíme od světla, tak se dozvíme o podstatě situace více. Mnozí například spojují automaticky Tibet s buddhismem a buddhismus se světlem a mírumilovností. Ale historický původ měl Tibet hodně jiný. Tibet byl kdysi zemí válečníků a vozatajů, kteří si zakládali na dominanci a nelítostné expanzi. Byla to civilizace, známá jako Čang-žung, a byla společností kosmopolitní a různorodou. Vazby civilizace sahaly do celé Eurasie, čímž se vyrovnala mnoha významným kulturním centrům pozdní doby bronzové a železné. Součástí pohřebišť Čang-žung byly megalitické stavby a zlaté masky. Uctívali slunce, jako výrazný zdroj světla a válečné síly.

Na výstavě jsou k vidění obrazy spolu s popisem, který diváka zavede do různých koutů světa a poodhalí filosofie, na kterých byly různé velké národy světa vystaveny.

O autorovi

Umělecké vyjádření Heshama Malika (*1978) je charakterizováno jako svěží, s propracovaným vztahem k formě a designu. Je to umělec, jehož hlavní forma reprezentace vychází z obrazové abstrakce. Přesto, že tématem jeho tvorby je prostý běžný život lidí, dokáže tuto „každodennost“ analyzovat a vyjádřit jedinečným způsobem.

Malikův záměr je otevřít se lidem, vnímat a zachytit jejich mentalitu, poznat jejich stereotypy a životní prostředí. Z těchto zážitků v různých vzdálených koutech světa načerpal filozofické a etnografické znalosti mnoha různých kultur.

Malik je vypravěč a kritik. Vyzývá diváka, aby opustil komfortní zónu a vystavil se vnitřnímu dialogu.

Webová stránka autora http://www.heshammalik.com.

Plakát výstavy

Vystavené obrazy

1. Mnozí si Tibet spojují s Buddhismem a Buddhismus se světlem a mírumilovností. Kdysi to však byla také země válečníků a vozatajů, k jejichž pohřebištím patřily megalitické arkády a zlaté masky. Tato první nelítostná a válečná tibetská civilizace, známá jako Čang-žung, byla kosmopolitní a její vazby sahaly do celé Eurasie, čímž se vyrovnala mnoha významným kulturním inovacím pozdní doby bronzové a železné.

2. Podle starořeckého historika Hérodota praktikovali staří Peršané rituál opojení, při kterém se vyvolený člověk pro něco rozhodl a pak se opil vínem. Věřili, že pravdu může člověk posoudit pouze tehdy, když je opilý. Daný člověk tedy vypil poměrně hodně vína, a pokud i poté trval na svém rozhodnutí, bylo dané rozhodnutí považováno za správné.

3. Akt porodu měl v aztécké civilizaci zvláštní význam a přistupovali k němu se stejnou vážností jako k bitvám. Každé těhotné ženě byla přidělena porodní bába, která novopečenou matku vítala jako vítězku bitvy. A pokud žena při porodu zemřela, dostalo se jí stejných zvláštních poct jako padlému bojovníkovi, a bylo ji umožněno připojit se k mrtvým, kteří nesli Slunce z oblohy za obzor. Jako většina aztéckých koncepcí má i tato svou temnou stránku. Aztékové též věřili, že se tyto ženy mohou vrátit na Zemi a strašit živé.

4. V indických védských textech je svatá kráva zmiňována jako živý bůh, který lidstvu dává mnoho za nic. Kráva je v hinduistickém náboženství obávaným zvířetem. Mléčné výrobky jsou v hinduistické kultuře hojně využívány a jsou jednou z nejpodstatnějších výživových složek hinduistických jídel. Pančagavja – směs pěti kravských produktů (kravské mléko, tvaroh, ghí, moč a trus) se konzumuje při rituálech jagja. Směs se také natírá na vředy jako hojivý přípravek.

5. V židovské tradici se světlo používá jako mocná duchovní metafora a trvalý symbol Boha. Slouží jako symbol lidské duše, Tóry a micvot, což jsou židovská přikázání a zákony. Světlo a hořící svíce menory jim také připomínají Boží přítomnost v jejich životě.

6. V esoterickém učení je bílé světlo prostorem ve vesmíru, v němž se nacházejí pozitivní energie. Předpokládá se, že ho může kdokoli přivolat, aby ho ochránil a uzdravil. Světlem jsou dokonce nazýváni mystici, proroci a mudrci. Ve věštění je křišťálová koule symbolem božského světla a nebeské síly. Věří se, že soustřeďuje světlo nebo sluneční paprsky, takže věštec hledí do křišťálu, aby získal záblesky vhledů z budoucnosti nebo minulosti.

7. Slunce bylo v historii ztělesněním světla a tepla. Starověké civilizace měly sluneční kulty a ty nejpropracovanější byly v Egyptě, Střední Americe a Peru. Ve starověkém Egyptě byl uctíván Khepri jako bůh vycházejícího slunce, zatímco bůh slunce Ra byl nejmocnější ze všech. V aztéckém náboženství vyžadovali lidské oběti sluneční bohové Tezcatlipoca a Huitzilopochtli.

8. Srdce bylo podle starých Egypťanů považováno za nejdůležitější část těla. Srdce považovali za nejdůležitější, protože to byla jediná část těla, která věděla, co člověk cítí a co si myslí a jaké dobré či špatné skutky vykonal. Srdce bylo tak důležité, že staří Egypťané při smrti člověka srdce neodstraňovali a bylo jediným orgánem, který v těle zůstával. Když se člověk stal mumií, měl srdce stále v těle.

9. Vznik a vývoj nejstarších světelných zdrojů a struktur ve vesmíru je jednou z největších záhad astronomie. Tyto relikty, nazývané kvazary, patří k nejvzdálenějším objektům ve vesmíru, které můžeme detekovat. Je to proto, že jsou také jedněmi z nejjasnějších objektů ve vesmíru, které září světlem až stovky Mléčných drah nebo stovek bilionů Sluncí.

10. Jako zdroj světla je Slunce spojováno s osvícením. Není divu, že uctívání Slunce bylo ve starověku významné, protože Slunce také umožňuje rostlinám vzkvétat a růst. V některých kulturách zaujímalo důležité místo také v mytologiích. Staří Řekové uctívali boha slunce Apollóna, zatímco Dagr byl severský bůh světla.

 

Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta
Ke Karlovu 3, 121 16 Praha 2
IČ: 00216208, DIČ: CZ00216208