Entanglement
obrazy Jitky Brůnové-Lachmann
Výstava potrvá od 2. 9. 2019 do 3. 11. 2019
bez vernisáže
O autorce
- narozená v Prostějově (1944)
- vystudovala přírodovědeckou fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1966)
- získala doktorát z matematiky na UP (1976)
- dlouholetá členka Jednoty českých matematiků a fyziků - aktivně působila v ÚV JČMF
- vytváří obrazy inspirované (nejen) vědou a vystavuje na domácích i zahraničních univerzitách, konferencích a v galeriích – Paříž, Kolín nad Rýnem, Stockholm, Uppsala, Rochester, N.Y., Moskva, Praha atd.
- její obrazy byly zařazeny do publikace SPIE (Mezinárodní společnost pro optiku a fotoniku) v USA
- udržuje kontakty s mnoha vědci a umělci ve světě
- stále podniká studijní cesty na zajímavá místa a za zajímavými lidmi
Krátký rozhovor s Jitkou Brůnovou-Lachmann
(rozhovor byl publikován v Čs. čas. fyz. 68(3), 187-189 (2018))
Kdy jste začala tvořit obrazy inspirované vědeckými tématy a teoriemi? Byl ten počátek způsoben nějakým impulsem - „velkým třeskem“?
Maluji celý život. Vždy jsem si zaznamenávala své pocity jako kresby, slovní poznámky; fotoaparát mi nestačil. Později jsem pro své studenty vymýšlela příběhy a kreslila po tabulích, protože k matematice a k přírodním vědám by všichni měli mít pozitivní vztah. Vzdělávání studentů mě vlastně přivedlo k malování obrazů s racionální tematikou. Prvním obrazem, pro mne „velkým třeskem“, byl obraz s názvem Evanescentní vlny, určený pro mezinárodní konferenci kvantových fyziků.
Přichází koncept obrazu náhle, jako „samovolný“ impuls nebo mu musíte „pomoci“ studiem a četbou. Připravujete se na obraz, který chcete zaměřit na určité téma, studujete literaturu a děláte studie?
K malování přistupuji teprve po mnoha hodinách přemýšlení a hledání. Často používám náčrtky a pomocné kresby, poznámky z odborných přednášek, sympózií, četby odborných publikací, náměty z dialogů s vědci. A tak se do mých obrazů dostávají často zvláštní motivy, které teprve v širších souvislostech získávají hlubší smysl a význam - entanglement – provázanost! Tou provázaností si přeji vyjádřit svůj vnitřní svět. Snažím se vidět souvislosti a propojovat dosud nepropojené. Je to obtížné, ale dodává mi to sílu. Nic není silnější než velká myšlenka! … Ale někdy navrhnu obraz během pěti minut.
Výrazové prostředky, k jejichž používání jsem dospěla přirozenou, ale dlouhou, cestou, mi umožňují vyjadřovat to, oč se zatím podobným způsobem pokusil jen málokterý umělec. Ve výtvarném projevu se nepřipojuji k objevům jiných; své souvislosti nepřizpůsobuji tomu, co je módní. Mám svou cestu.Dokážete poznat, zda to které dokončené dílo u lidí zarezonuje a bude oblíbenější než jiné? A co je pro vás vlastně měřítkem úspěchu díla?
Rezonance? Mám radost ze zpětné vazby od studentů i vědců. Měřítko úspěchu? Je asi dáno přenosem myšlenek. Krása spočívá v oku pozorovatele. Umění je v oblasti dojmové a může určitým způsobem působit na člověka a formovat ho. Už Platon soudil, že umění má být základem výchovy. Bohužel, někteří lidé v dnešní době považují umění za luxus a nadbytečnost.
Jedním z výrazných témat vašich obrazů vedle světla a různých paradoxů je i dialog. Jak důležitým podnětem jsou pro vás dialogy s vědci a přáteli? A nezdá se vám, že umění dialogu ze společenského prostředí mizí?
Dialog je důležitý ve všech oborech, směřuje k obecné pravdě. Dialog brání tvrdé redukci. Už Leonardo da Vinci říkal: „Redukcionisté poškozují vědění i lásku. K čemu je ten, kdo se ve snaze zkrátit něco z věcí, o kterých tvrdí, že je dokonale zná, větší část těchto věcí, které tvoří celek, vynechává. Ach ty lidská hlouposti, nevidíš, že se mýlíš?“.
V Olomouci je optické centrum (Společná laboratoř optiky), kam chodím mezi lidi, kterých si vážím, mezi ty, se kterými mám možnost dialogu. Jsem vděčná také za přátelství s mnoha vědci v naší zemi i v zahraničí. Děkuji za setkávání se solitérními osobnostmi vědy i umění. Věřím v dialog! Jiná kvalita života a nové technologie ovšem posouvají dialog do jiných forem.
Tvoříte také na „objednávku“, respektive na témata navržená někým jiným?
Od organizátorů vědeckých konferencí dostávám ke zpracování zajímavá témata, např. beauty quark. V Olomouci ztvárňuji nejvíce motivy profesora Jana Peřiny a jeho studentů, dnes již vážených profesorů. Současné explosivní pokroky, hlavně v přírodních vědách nebyly dosud zachyceny v moderních uměleckých stylech. Snažím se i nejsložitější teorie zachytit nejjednodušším způsobem.
Jak vidíte možnosti dialogu umění a vědy, jsou zde nějaké důležité podmínky nebo limity? Čím si mohou vzájemně pomoci?
Věda pracuje v konečném čase, víra v čase nekonečném, proto existuje prostor pro spekulace. Umění oslovuje obě složky duše – rozum i cit – a může stimulovat vůli. Proto je tak působivé. Racionální část by nebyla k ničemu, kdyby ji nedoplňovala intuice, která umožňuje vědcům nové vhledy. A naopak – v mystice a umění jsou obsaženy racionální prvky. Jinými slovy, vesmír je zásadně vnitřně propojený, závislý a nerozdělitelný.
(otázky kladl Jan Valenta)
Vybrané ukázky obrazů
Dialog Alberta Einsteina s Nielsem Bohrem I.
Pyramida očí
