Malá galerie vědeckého obrazu

Albertov 1989

budova Ke Karlovu 3, 1.patro, chodba vlevo od hlavního schodiště
výstava potrvá do 4. prosince 2014

Autorský kolektiv

Přírodovědecká fakulta UK, Geografická sekce

Autorka výstavy:

Eva Novotná

Spoluautoři textů:

Jaroslav Cuhra, Marie Novotná

Grafika:

Jitka Arazimová

Autoři fotografií:

ČTK, Jakub Langhammer, Eva Novotná, Tomáš Petrus, Jan Šibík, Jan Tachezy

Dále spolupracovali:

Jan Černý, Pavla Loucká, Helena Šimánová, Lenka Votýpková, Lenka Křížová, Josef Vacek, Vendulka Morongová, Helena Zyková, Alena Doubková, Jitka Komrsová, Renata Jägrová, Miroslav Čábelka

Výstava vznikla k 20. výročí Sametové revoluce. V galerii je vystavena pouze polovina z původních dvaceti plakátů.

Slovo autorů

K 50. výročí slavných a tragických událostí 17. listopadu 1939 byla na Albertov svolána vzpomínková manifestace. Občanská neposlušnost a aktivita nezávislých hnutí proti komunistickému režimu se od Palachova týdne radikálně stupňovaly. Leták Nezávislých studentů s názvem „Vezmi si s sebou květinu“ vyzýval k účasti na tryzně slovy: „Nechceme jen pietně vzpomínat…, ale chceme se přihlásit k ideálům svobody a pravdy, za něž účastníci obětovali své životy. Neboť i dnes jsou tyto ideály vážně ohroženy a my se nechceme dát zahanbit svými vysokoškolskými kolegy, kteří za ně před 50 lety odvážně vystoupili.“ Na 25 000 účastníků si připomenulo na oficiálně povolené manifestaci na Albertově odkaz tohoto významného výročí. Po projevech se jeho účastníci v průvodu vydali na vyšehradský Slavín k hrobu Karla Hynka Máchy, kde byla vzpomínková akce ukončena československou státní hymnou a položením květin. Studenti pak pokračovali zakázanou trasou směrem do Opletalovy ulice. Stejně jako v roce 1939 proti nim brutálně zakročily represivní síly totalitní moci. Střet byl o to tragičtější, že tentokrát příslušníci pořádkových sil zmasakrovali vlastní obyvatelstvo. Tak vypukla tzv. Sametová revoluce, která znamenala konec nadvlády komunistické strany.

Výstava představí mnoho unikátních dokumentů, které se podařilo získat z archivů Univerzity Karlovy, Přírodovědecké fakulty, ale i ze soukromých sbírek pedagogů a přímých účastníků stávky. Mimo jiné byl nalezen dopis studentů 1. ročníku biologie protestujících v září 1989 proti násilnému náboru do SSM. Archiv také odhalil složité rehabilitační procesy nespravedlivě propuštěných studentů i pedagogů, kteří byli perzekuováni z politických důvodů. Pamětníci kromě fotografií ze stávky na Přírodovědecké fakultě poskytli i unikátní záběry z bouřlivé diskuse s příslušníky Odboru zvláštního určení ministerstva vnitra (tzv. červené barety). Širokou solidaritu se studenty vyjadřovali především umělci. Skupina Garáž vystoupila na Přírodovědecké fakultě 8. 12. 1989 a nápis na tabuli hlásal: „Praštil jsem se do hlavy, jmenuju se Ducháček.“ Mluvčí Občanského fóra, prof. P. Čepek, otevřel svůj unikátní archiv a poskytl autorům dokumenty i osobní vzpomínky k založení OF na Přírodovědecké fakultě, odvolání děkana fakulty nebo vyjádření nedůvěry rektorovi Češkovi a vedení Univerzity Karlovy. K nejzajímavějším patří jeho vzpomínky na první bouřlivé stávkové dny. V době, kdy se chystaly zakročit proti stávkujícím Lidové milice a armáda, kdy se objevovaly zprávy, že u Slaného jsou připraveny tanky, aby potlačily revoluci v Praze, bylo velice odvážné zejména ze strany pedagogů, že nezradili studenty a stáli pevně při nich. Na Přírodovědecké fakultě vznikla také Historiografická komise, která zhodnotila negativní čtyřicetileté působení KSČ a SSM na fakultě. Členem této komise byl prof. J. Tachezy, který autorům poskytl mnoho cenných originálních dokumentů. Cenné vzpomínky a texty přinesl výstavě i první porevoluční děkan fakulty, prof. V. Kořínek. Věnoval se především očistě fakulty. V rámci rekonkurzních řízení bylo vyměněno 10% pedagogických zaměstnanců fakulty. Žádal o zveřejnění seznamů agentů StB, aby nemohli nadále škodit fakultě.

Na expozici spolupracovaly instituce nanejvýš erudované: Knihovna samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti a Knihovna Jána Langoše Ústavu pro výzkum totalitních režimů. Zde se podařilo získat autentický leták Vezmi s sebou květinu, Petici Několik vět včetně podpisových archů, ale i strojopisné zprávy VIA, Východoevropské informační agentury. Výstava také srovnává pohled nezávislých médií a situační zprávy tajné policie (StB).

Výstava je určena především nové generaci studentů. Představuje genius loci Albertova a zasazuje revoluční události do širších rámců národních i mezinárodních. Připomíná též život v reálném socialismu a zločiny komunismu.

Děkan nové porevoluční Přírodovědecké fakulty, prof. V. Kořínek, požádal roku 1990 o vybudování důstojného pomníku na Albertově. Teprve roku 2006 byla na památku 17. 11. 1989 odhalena pamětní deska, kterou na zakázku městské části Praha 2 zpracoval akademický sochař P. Oriešek. Nese naléhavou a stále platnou autentickou výzvu z transparentu památné demonstrace 17. 11. 1989: „Kdy - když ne teď? Kdo - když ne my?“