Geofyzici z MFF objasňují aktivitu gejzírů na Enceladu

13. července 2015
Může být na Enceladu život? K poznání tohoto enigmatického tělesa jsme zase o kousek blíž díky publikaci, která se na počátku července objevila na stránkách prestižního časopisu Nature Geoscience. Jedním z autorů článku je i dr. Marie Běhounková z katedry geofyziky MFF UK.

Může být na Enceladu život? K poznání tohoto enigmatického tělesa jsme zase o kousek blíž díky publikaci, která se na počátku července objevila na stránkách prestižního časopisu Nature Geoscience. Jedním z autorů článku je i dr. Marie Běhounková z katedry geofyziky MFF UK.

Saturnův měsíc Enceladus poutá pozornost svou neočekávanou a neobvykle velkou tektonickou aktivitou a vodními gejzíry vycházejícími ze zlomů v okolí jižního pólu. Pozorování jasnosti gejzírů prováděná vesmírnou misí Cassini odhalila systematické časové změny aktivity vodních erupcí. V průběhu oběhu měsíce kolem Saturnu se totiž mění slapová síla působící na jeho ledovou slupku a právě díky těmto změnám dochází k opakovanému otvírání a zavírání zlomů, na nichž gejzíry pozorujeme.

Přesný čas otevírání a zavírání zlomů závisí na vnitřní struktuře měsíce. Této skutečnosti využil kolektiv autorů z Matematicko-fyzikální fakulty UK, Université de Nantes, Space Science InstituteUniversity of California. S pomocí složitého matematického modelu slapové odezvy ledové slupky autoři ukázali, že časový průběh aktivity gejzírů je přirozeným důsledkem přítomnosti buď lokálního, nebo globálního oceánu pod ledovou slupkou, a také slapového působení na měkkou (nízkoviskózní) ledovou slupku s elastickou litosférou. Závěry tohoto výzkumu byly publikovány 6. července 2015 v časopise Nature Geoscience (Timing of water plume eruptions on Enceladus explained by interior viscosity structure). Jedním z autorů publikace je pracovnice katedry geofyziky MFF UK dr. Marie Běhounková, která se specializuje na modelování deformací v ledových měsících.

Výzkum Enceladu má zásadní význam z hlediska studia možného života ve vnější sluneční soustavě. Měsíc ukrývá ve svém nitru vodní rezervoár a přítomnost případných biomarkerů v tomto podzemním moři můžeme v principu zjistit analýzou ledových částic, vyvrhovaných z oblasti jižního pólu. Jak se vyjádřila Carolyn Porco, jedna z autorek článku a klíčová postava projektu Cassini, jediné, co musíme udělat, je proletět gejzírem s tím správným zařízením, a pak už budeme vědět, zda je měsíc biologicky aktivní.

V následujících dnech přineseme rozhovor s dr. Běhounkovou na Matfyz.cz.

- Ondřej Čadek -