Ježkovy stopy v refektáři

6. dubna 2016
Jaro na fakultě uvítal další z pravidelných koncertů, který byl tentokrát poctou českému swingu. Orchestr Ježkovy stopy se s mimořádnou energií ponořil do hudby třicátých a čtyřicátých let minulého století.

Jaro na fakultě uvítal další z pravidelných koncertů, který byl tentokrát poctou českému swingu. Orchestr Ježkovy stopy se s mimořádnou energií ponořil do hudby třicátých a čtyřicátých let minulého století.

Teprve v posledních letech se swingová hudba zbavila nálepky sentimentální rekvizity přežitých časů. Hraje se s novou energií a zaujetím. Druhý život swingu kolísá od dobově věrné interpretace na straně jedné, až k pokusům o jeho aktualizaci, tzv. electro swing, na straně druhé.

Orchestr Ježkovy stopy, přes mimořádně nízký věkový průměr, sází na dobové aranže a hraje v klasické nástrojové sestavě typické pro 30. a 40. léta minulého století. První tóny charakteristického hutného zvuku tak v barokních prostorách refektáře působily rozhodně zajímavě a kontrastně.

Kromě písní Jaroslava Ježka (Pra-pra-prabába, Nebe na zemi), jehož 110. výročí narození si letos v září připomínáme, zazněly především skladby dalších klasiků swingové éry Kamila Běhounka (1916 – 1983) a Jiřího Traxlera (1912 – 2011). Tím se Ježkovy stopy, trochu paradoxně, dramaturgicky i výrazem posunuly spíše na půdorys raného období orchestru Karla Vlacha a dob, kdy s ním vystupovali Inka Zemánková nebo dnes už téměř zapomenutý „doktor swing“, velký recesista Arnošt Kavka.

Právě místy recesistní pojetí průvodního slova nejvíce připomínalo Arnošta Kavku a jeho veselé kousky, například vhazování malého pejska do otevřených oken přízemních ložnic uprostřed noci nebo shazování klobouků náhodným kolemjdoucím z hlavy. Ne každý má však podobnou legraci rád, byť svým způsobem byla průvodním jevem českého swingu, zejména v nelehkém období Protektorátu Čechy a Morava.

Všechny skladby vyzněly přesvědčivě a posluchači museli obdivovat bravurní sóla jednotlivých členů orchestru. Naprosto vynikající výkon podalo vokální trio Sestry Ježkovy, které se přinejmenším vyrovná své historické předloze Allanovým sestrám.

Dlouhý závěrečný potlesk potvrdil, že ve swingu se skrývá pořád cosi zajímavého a působivého, zvlášť pokud jej Ježkovy stopy zbavují nostalgického závojíčku a místy hrají naprosto bez zábran.

Další fakultní koncert připadne na začátek května, kdy vystoupí Petrof Piano Trio.

– OMK –