Malá galerie vědeckého obrazu

Přírodní artefakty

historické vědecké ilustrace

Ernst Haeckel

1.11. 2011 - 9.1. 2012

bez vernisáže

Název výstavy je na první pohled typický oxymóron (protimluv), jako „vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas ...“. Artefakt – umělý výtvor, umělecké dílo (nebo v experimentální vědě nechtěný efekt způsobený měřícím zařízením či aplikovanou metodou) je vlastně opakem přírodního výtvoru. Vědecké ilustrace z knih Ernsta Haeckela z přelomu 19. a 20. století však představují spojení přírodního výtvoru (předlohy) a uměleckého obrazu estetizujícího přírodní vzor. Estetickému vyznění zde byla dána přednost před „přísným“ ztvárněním předlohy. Tím tato díla přispěla k vzájemnému sblížení a inspiraci vědy a umění. Na druhou stranu použití takového přístupu pro ilustraci, která má sloužit jako podpora vědecké teorie je zřejmě nepřijatelné. Dobová diskuse kolem Haeckelova obrázku embryí, který měl podpořit jeho „rekapitulační teorii“, se tak stala předobrazem současných diskusí o přijatelné hranici manipulace s vědeckým obrazem.

Slavná ilustrace z knihy Anthropogenie (1874) ukazující „velmi časné“, „poněkud pozdější“ a „ještě pozdější“ fáze vývoje embrya ryby (F), mloka (A), želvy (T), kuřete (H), prasete (S), krávy (R), králíka (K) a člověka (M).

Ernst Heinrich Philipp August Haeckel

(16. 2. 1834 Postupim – 8. 8. 1919 Jena)

Německý biolog, filosof, lékař a umělec, profesor univerzity v Jeně.

Studoval lékařství v Berlíně a Würzburku, kde roku 1856 získal doktorát z medicíny a oprávnění provozovat praxi. Zvolil si však jinou cestu. Po tříletém studiu u Karla Gegenbaura na univerzitě v Jeně dosáhnul doktorátu ze zoologie a pak se zde stal profesorem srovnávací anatomie. Na tomto místě působil 47 let (1862-1909). Vykonal mnoho výzkumných cest a popsal množství nových živočišných druhů. Například ve své knize Radiolaria (1887), obsahující 140 litografií, popsal přes 4000 nových druhů. Haeckel se osobně setkal s Darwinem a stal se jeho propagátorem v Německu. Nebyl však čistým darwinistou, nýbrž byl ovlivněn i lamarkismem aj. Zastával myšlenky tzv. sociálního darwinismu, které pak, bohužel, byly využity k rozvoji eugeniky. Do vývoje biologie zasáhl v mnoha směrech, např. rozvojem systematiky třídění druhů či mnoha příspěvky k teorii evoluce. Haeckel je autorem řady významných pojmů jako antropogeneze nebo ekologie. Formuloval tzv. rekapitulační teorii shrnutou do slavného výroku: „Ontogeneze opakuje fylogenezi“ (vývoj jedince opakuje vývoj druhu). Pro ilustraci vytvořil Haeckel obrázek srovnávající různě stará embrya různých druhů obratlovců. Tento obrázek byl často kritizován (např. autorem konkurenční vývojové teorie Wilhelmem Hisem) za přílišné zdůraznění některých znaků tak, aby podporovaly myšlenku autora. Postupně byla tato příliš zjednodušená teorie - mezitím pevně usazená v učebnicích - opuštěna. Haeckelovy metody nebyly vždy přísně vědecké a některé spekulativní teorie, nepodpořené důkazy, se ukázaly jako chybné. Přesto byl postavou velmi inspirativní a významně přispěl k pokroku přírodovědy. A nejen to. Jeho kresby přírody se staly velkou inspirací pro umělce. V roce 1905 založil Haeckel pro rozvoj svých specifických náboženských a politických myšlenek „Monistickou ligu“, která existovala až do roku 1933. Jeho dům „Villa Medusa“ patří jenské univerzitě a je zde historická knihovna. Po Haeckelovi je pojmenována hora ve východní části Sierry Nevady (Mount Haeckel, 4090 m n.m.) a na Novém Zélandu.

Kunstformen der Natur (Umělecké tvary přírody)

Kniha obsahující sto litografií a autotypických tisků provedených podle kreseb a akvarelů Ernsta Haeckela litografem Adolfem Giltschem. Litografie vycházely postupně v sešitech po deseti obrazech v letech 1899-1904 a nakonec také jako komplet ve významném nakladatelství Bibliographisches Institut v Lipsku. Obrazové tabule obsahují kresby různých druhů živočichů, především těch skupin jimiž se Haeckel zabýval a popsal v nich mnoho nových druhů. Na několika tabulích jsou představeny také rostliny. Znalec Haeckelova díla a editor novodobých vydání Olaf Breidbach říká o tomto díle: „není to pouze kniha ilustrací, ale souhrn jeho [Haeckelova] názoru na svět“. Spojujícím motivem obrazových tabulí je důraz na morfologii a symetrii přírody a jednotlivé objekty jsou seskupeny tak, aby byly vizuálně co nejpůsobivější.

Kniha měla na počátku 20. století velký ohlas a představovala významný most mezi vědou a uměním. Inspirovali se jí umělci tehdejšího stylu Art Nouveau jako Alfons Mucha, René Binet, Karl Blossfeldt, Hans Christiansen a Émile Gallé. V Rakousku-Uhersku byl art nouveau znám pod označením secese a přírodní křivky a ornamenty jsou jeho typickým znakem. Možná, že i opačný vliv byl značný - secese ovlivnila Haeckelovu interpretaci přírody.

Kompletni on-line verze knihy Kunstformen der Natur je na adrese: http://caliban.mpiz-koeln.mpg.de/haeckel/kunstformen/natur.html