V Innsbrucku jsem byl dvakrát na stáži v letech 1994 a 1995, v obou případech v letních měsících. Fotografie na této stránce pořídil kolega Alfonz Luca v roce 1995.
Pokud jde o zajímavosti, tak z mého pohledu to byla především poloha uprostřed nádherných hor. Bohužel mi nezbývalo mnoho času na výlety. V roce 1994 jsem se pokusil zdolat horu Hoadl nad údolím Axamer Lizum (které bylo nádherně rozkvetlé a plné zvonících krav), trochu jsem se pohyboval nad údolím Kühtai západně od Innsbrucku a projel jsem se nádhernou tratí do Seefeldu. V roce 1995 jsme s kolegou podnikli neúspěšný výstup na Patscherkopfel (zabloudili jsme do údolí Sillu), podařilo se nám dojít na Neue Magdeburger Alm a Höttinger Alm, přičemž jsem si jednak zničil boty a jednak se nám oběma podařilo získat po dvou klíšťatech. Největší akcí byl výstup na Frau Hit, jeden z vrcholků hřebene Nordkette.
Výhled z koleje. Kopec vpravo se zdánlivě tyčil přímo nad fakultou, ale výstup po jeho svazích nebyl rozhodně snadný. V pozadí Stubaier Alpen.
Výhled z nábřeží na hřeben Nordkette. Uprostřed je Frau Hit, dostat se tam a zpět nám zabralo celý den, neboť je ve skutečnosti vyšší a vzdálenější, než kopce okolo.
Ještě jeden pohled na Nordkette. Uprostřed asi 1905 m vysoká Seegrube, kam se dá dostat lanovkou (což nebyl náš případ), nad ní 2334 m vysoký Hafelekar.
Pohled proti proudu Innu. Inn má typickou zelenomodrošedou barvu (která je pro Rakouské z tajících ledovců pramenící řeky zřejmě typická). Kopec napravo od středu je Hoadl nad Axamer Lizum, na nějž jsem se snažil vyšplhat.
Pohled po proudu Innu. Z údolí se zdá, že za kopci, které jej obklopují, leží další údolí. Stačí se však vyšplhat na hřeben a je po omylu: Hory od obzoru k obzoru, údolí Innu vypadá shora úplně uzoučké.
Innsbruck je velmi pěkné město i sám o sobě. Má historické centrum, přičemž za největší turistickou atrakci je považován "Goldenes Dachl", tedy Zlatá střecha (na fotografii nad červenou dodávkou uprostřed). Fotografie je pořízena ráno, v pozdějších hodinách je oblast plná turistů.
Stojí také za to poznamenat, že u nás nepříliš známá Innsbrucká univerzita se může pochlubit celkem čtyřmi Nobelovými cenami, z toho třemi za chemii a jednou za fyziku.
Poslední zajímavou vlastností Innsbrucku, kterou tu chci uvést, je hustá síť nádherných cyklostezek. Ve městě se na řadě míst povalují odhozená kola, takže si nějakou tu "plečku" může nenáročný cyklista zdarma sám poskládat.
 Domácí stránka |
 Fotky z cest |
| 4. února 2002, Pavel Zakouřil |