Původní plány na cyklistickou dovolenou musím tento rok pozměnit. Nakonec se začátkem června vydávám se svou oblíbenou CK Trip na výpravu do Dolomit.
S ránem se náš autobus blíží k Rakousko - Italské hranici a my s napětím čekáme, jaké počasí ráno přinese. A hurá, ranní mlha se rozpouští a sluníčko nádherně osvětluje okolní horské štíty.
V takovém počasí se obtížně odolává možnosti vyšlápnout si na kopec Monte Piana a pořádně se rozhlédnout - výhledy stojí za to, stejně tak jako stoupání, které je k jejich shlédnutí třeba zdolat.
Přestože se na vršku nacházejí i další zajímavosti, jako jsou zákopy z první světové války a dělo z produkce firmy Škodawerke Pilsen, já se kochám především okolní scenérií.
Cestou dolů jsem poprvé na svých cyklistických dovolených píchnul. To mi ovšem nijak neubralo na potěšení z tohoto výhledu od jezera Misurina.
Pokračujeme do Cortiny a potom po tělese zrušené železnice, která vede taktéž velmi hezkými, leč fotoaparátem obtížně zachytitelnými úseky a dále potom po cyklostezce do Silianu, kde nás čeká nocleh.
Ráno vyjíždíme ze Silianu a míjíme hrad, vytvářející zde malebnou kulisu naší cesty.
Jedeme podle Drávy, která je tu ještě jen divokou horskou říčkou.
Brzy nám ale pohodová cyklostezka podél řeky přestává stačit a vydáváme se na úbočí okolních hor po cestách horských sedláků. Výhledy, které tato cesta nabízí, stojí za trochu toho stoupání navíc.
Nakonec ale trochu zabloudíme a raději se pokorně vracíme zpátky k Drávě, podél níž spořádaně pokračujeme až k místu našeho dnešního noclehu, kterým je relativně luxusní penzion u golfového hřiště nedaleko městečka Berg.
Počasí dnes už není zdaleka tak ideální, jako bylo první den. My ale přesto volíme místo další pohodové cesty podél Drávy stoupání k jezeru Weissensee. Jezero překonáváme na palubě motorové lodi, ze které vystupujeme na zastávce Dolomitenblick - o to, abychom naposledy zahlédli Dolomity, se ale ani nepokoušíme, jsme vděční za to, že zrovna neprší.
Od Weissensee nás čeká 40 km víceméně pořád z kopce, zastavit nás může jen hezký kout s vodopádem hned u cesty.
Přes Spittal, kde si děláme zastávku, míříme již přímo na břeh Millstätter See do Seeboden, kde nás čeká ubytování hezky v suchu.
Čeká nás už jen krátká projížďka - nejdřív vzhůru do svahů nad jezerem, potom po vrstevnici podél jezera, zase dolů k vodě a zpátky k penzionu.
U penzionu už zbývá jen naložit kola a vydat se zpátky vstříc všedním dnům.
 Domácí stránka |
 Fotky z cest |
| 4. února 2002, Pavel Zakouřil |