Smyčcový dvojhlas na prahu léta

Repertoár pro housle a violoncello nepatří do obecného povědomí většinového publika. Neprávem. Na posledním fakultním koncertě o tom přesvědčili Leoš Čepický a Michal Kaňka.

Komorní hudba má mnoho různých zákoutí, do nichž většinový posluchač jen málokdy nahlédne. Přesto se v nich skrývají zajímavé a inspirující skladby, ať už dávají zaznít virtuositě interpretů, nebo upoutávají invenčním dialogem nástrojů.

Jedno z takových míst komorní hudby, tedy skladby pro housle a violoncello, zvolili pro své vystoupení na fakultním koncertě v refektáři Leoš Čepický a Michal Kaňka. Oba patří k českým špičkám sólové interpretace i komorní hry. V programu zazněly skladby J. S. Bacha, N. Paganiniho, B. Martinů a Z. Kodálye, které napříč různými historickými epochami ukázaly, jak se měnila estetika souznění obou těchto nástrojů.

Dvojhlas houslí a violoncella nabídl neuvěřitelně bohaté barvy. Zejména ve skladbách 20. století musel posluchač chvílemi pochybovat, zda opravdu znějí „jen“ tyto nástroje. Brilantní byla také jednotlivá sóla. Ačkoli šlo o skladby méně známé, oba umělci je svým sebejistým podáním dokázali otevřít skutečně všem posluchačům. K celkovému vyznění koncertu jistě přispěla akustika refektáře, která jako by byla stavěna právě pro tento případ.

Je zajímavé, že oba umělci věří novodobým nástrojům, ačkoli se jinak traduje, že u smyčců s věkem roste kvalita. V rozporu s tímto názorem zněly housle Leoše Čepického z dílny Jana B. Špidlena, které jsou kopií nástroje Guarneri del Gesu 1741. Violoncello Michala Kaňky pak zhotovil francouzský mistr Christian Bayon v roce 2006. Přesto (či právě proto) publikum ocenilo mimořádnou hudební barevnost dlouhotrvajícím potleskem, který si vynutil přídavek v podobě skladby J. Halvorsena Passacaglia.

Vystoupení Leoše Čepického a Michala Kaňky patřilo k tomu nejlepšímu, co zatím řada fakultních koncertů nabídla. Nová sezóna začne opět se zimním semestrem, registrace je možné sledovat na příslušné stránce v pozvánkách.

– OMK –