Když svatí swingují

Ani důstojné výrazy světců na freskách v barokním refektáři neodolaly swingovému pokušení. Ve skvělé atmosféře vystoupení Jana Smigmatora a Swinging Tria se zdálo, že jim úsměvem cukají koutky a oči občas šibalsky mrknou.

Swing se do refektáře fakulty vrátil po více než roce, tentokrát v interpretaci výborného Jana Smigmatora a precizního Swinging Tria ve složení Markéta Smejkalová (saxofon), Vladimír Strnad (klavír) a Jan Greifoner (kontrabas). Baroko sice není zrovna stylovou kulisou pro tento hudební žánr, tím více mu však dalo vyniknout v zajímavém kontrastu. Snad jenom swing nabízí čistou hravost, melodičnost a posluchačskou vstřícnost, aniž by se však podbízel či slevoval z umělecké náročnosti. Jemné odstíny barvitých triových aranží evergreenů i méně známých skladeb to jen potvrdily.

Jan Smigmator vybral z obrovské šíře swingové klasiky známé hity (Georgia on My Mind, Oh, Lady Be Good, A Foggy Day in London Town), které však doplnil o neprávem opomíjené písně slavných autorů a interpretů (In the Wee Small Hours of the Morning) a také o soudobou skladbu Svatopluka F. Smoly s vlastním textem (A Piece of Music). Sinatrovská inspirace se jistě nezapře, ale stejně tak jsou zjevné osobité pojetí a výraz, kterým tento mladý zpěvák neustále dokazuje, že i ve zdánlivě známých vodách je stále co objevovat.

Členové Swinging Tria v jednotlivých sólech nebo celých skladbách nezaváhali a publikum je také odměňovalo častým potleskem. K nejlepším částem večera patřilo Harlem Nocturne s výraznými sóly Markéty Smejkalové a Vladimíra Strnada. Jan Greifoner pak dal neopakovatelný výraz písni Oh, Lady Be Good, která zazněla pouze jako dvojhlas kontrabasu a zpěvu doplněného pískaným sólem.

Program vyvrcholil ve skvělých evergreenech. Fly Me to the Moon s dlouhou úvodní pasáží přednesenou „unplugged“ a My Way s originálním českým textem publikum ocenilo mimořádně vřelým potleskem, který si vynutil přídavek.

Radost z tohoto koncertu se určitě nesmazatelně vepsala i do barokních fresek na stěnách. Mají teď nějak jasnější kontury a určitě to nebude jen tím jarním světlem…

– OMK –