Témata ke závěrečné komisionální zkoušce

Témata z oblasti pedagogiky

1. Učení

Učení a jeho nutné předpoklady a podmínky. Vnější a vnitřní motivace. Učební styly. Klíčové kompetence. Studenti se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich integrace. Výkon a úspěch. Sociální aspekty vzdělávání.

2. Učitel jako sociální partner

Osobnost učitele, výukové styly, role učitele v proměnách času, autorita. Sociální dovednosti učitele. Vzdělávání učitelů. Kompetence učitelů. Problémy začínajících učitelů. Spolupráce s rodinou. Sociální interakce mezi učitelem a žákem. Plánování výuky.

3. Cíle vzdělávání

Poznávací a hodnotové cíle v matematice a přírodovědných předmětech. Znalosti, dovednosti a kompetence. Taxonomie vzdělávacích cílů. Cíle v učitelské praxi. Vztah mezi cíli a výstupy vzdělávání. Cíle ve školských kurikulárních dokumentech. Matematická a čtenářská gramotnost.

4. Obsah vzdělávání

Obsah a struktura základních oblastí vzdělávání. Přenos učiva. Kurikulární dokumenty, příprava na hodinu, učebnice, metodické materiály. Standardy vzdělávání. Mezipředmětové vazby, integrované přírodní vědy.

5. Vyučovací metody a organizační formy

Vyučovací metody a jejich rámcová klasifikace. Vyučovací hodina, její typy a fáze, dramatické prvky její stavby. Aktivizující metody a jejich zavádění do výuky. Strategie řešení problémů, problémové vyučování, projektová výuka, kooperativní výuka, heuristická metoda, diskuse, týmové vyučování, případová metoda, inscenační metoda. Didaktické hry a soutěže. Diagnostické a klasifikační metody. Didaktické testy. Hodnocení žáků, klasifikace a slovní hodnocení, funkce hodnocení, rozvíjení hodnotící aktivity žáků, sebehodnocení. Organizační formy výuky. Frontální, skupinová a individuální výuka. Diferenciace a individualizace ve vyučování. Otevřené vyučování, inklusivní vzdělávání, konstruktivistický přístup. Vliv nových technologií, distanční výuka, multimediální prostředky.

6. Vzdělávací soustava.

Druhy a typy škol, vzdělávací soustava v ČR, systém výchovného poradenství. ČŠI a hodnocení škol. Domácí vzdělávání. Alternativní školy. Mezinárodní klasifikace stupňů vzdělávání, mezinárodní výzkumy vzdělávání. Autonomie škol. Selektivita a rovný přístup ke vzdělávání. Inkluzívní vzdělávání.

Témata z oblasti psychologie

1. Psychologie osobnosti učitele a učitelské profese

Analýza učitelské profese – učitelská profese a její nároky (klinická náročnost učitelství, nejistoty, ambivalence a dilemata učitelství, prestiž a obtížnost učitelské profese). Posuny v žákovské populaci a jejich dopady na učitelskou profesi. Subjektivní zodpovědnost za úspěchy a neúspěchy žáků. Autodiagnostika učitele — individuální pojetí učitelství, zjišťování vlastních specifik pedagogického působení.

2. Sociální aspekty vzdělávání. Socializace

Pojem a podstata socializace. Mechanismy socializace (sociální učení). Stávání se žákem. Rozdíly mezi rodinnou a školní socializací. Psychologické aspekty spolupráce s rodinou. Interakce učitel – žák (žáci). Sociální poznávání a hodnocení. Percepce žáka učitelem. Zákonitosti procesu připisování příčin po úspěchu a neúspěchu. Kauzální atribuce a školní výkon. Učitelova očekávání (,,sebenaplňující proroctví''). Vznik, funkce a změna postojů. Předsudky a stereotypy Typizování žáků, preferenční postoje učitele, kategorizace učitelů žáky. Psychologie školní třídy a možnosti intervence v práci se třídou. Činitelé ovlivňující stav a vývoj školní třídy.

3. Psychický vývoj

Periodizace lidského života, základní pojmy vývojové psychologie (vývoj, zrání, učení). Hlavní vývojové oblasti (tělesná, motorická, percepční, kognitivní, řečová a jazyková, osobnostní, sociální, morální). Vývoj v jednotlivých životních etapách: předškolní věk, mladší a starší školní věk, adolescence, dospělost a stáří. Hlavní vývojové koncepce (Erikson, Piaget, Vygotskij).

4. Motivace ve škole

Motivace učební činnosti (struktura žákovské motivace: výkonová motivace, poznávací motivace, sociální motivace, flow motivace, odměny a tresty). Diagnostika žákovské motivace k učení. Krátkodobé i dlouhodobé strategie ovlivňování žákovské motivace. Žákovské zaujetí školní prací (úkolem). Žák v širších biodromálních souvislostech. Vztah k budoucnosti jako činitel žákovské motivace. Volní procesy a jejich diagnostika. Postoje žáků ke škole a vyučovacím předmětům. Žákovská nemotivovanost a motivační vlivy převážně snižující školní výkon (strach a nuda ve škole, motivační konflikty). Překonávání motivačních krizí ve vztahu ke škole. Psychologická rizika a úskalí spojená s hodnocením. Školní úspěšnost — pojetí školní úspěšnosti (rozvoj potencialit žáka — facilitující a inhibující faktory).

5. Učení a poznávání

Pojem učení — podoby učení, druhy učení. Učení ve školním kontextu: Učení a chyba — práce s chybou. Autoregulace učení – vzdělávací autoregulace. Strategie efektivního učení. Individuální zvláštnosti učení: Kognitivní styl, učební styl (žákovo pojetí učení, učební strategie, učební přístupy). Dětská interpretace světa — žákovo pojetí učiva. Pojem metakognice. Specifické poruchy učení — výskyt, nejčastější projevy, diagnostika, přístup učitele, náprava. Žáci se specifickými edukačními potřebami — žáci s potížemi při učení, žáci pracující pod a nad své schopnosti, nadaní žáci, žáci s poruchami chování.

6. Systém poradenských služeb ve školství:

Odborné kompetence pracovníků v systému poradenských služeb ve školství: výchovní poradci, školní metodik prevence, odborník na reedukaci SPU, školní psycholog. Spolupráce s PPP, SPC, SVP. Náročné životní situace. Stres a jeho zvládání. Copingové strategie. Krizová intervence. Lidský vztah jako součást profese. Syndrom vyhoření a jeho prevence. Žáci s poruchami chování. Šikana ve škole a její prevence.

Požadavky znalostí ke komisionální závěrečné zkoušce z didaktiky fyziky

Student musí mikrovýstupem prokázat schopnost samostatně vyložit zadané téma z níže uvedených okruhů učiva. Součástí mikrovýstupu je vhodný školní experiment. Musí umět vysvětlit souvislost pokročilejších partií s příslušnými částmi látky probíranými na střední i základní škole a bez nepřípustného zkreslení objasnit danou problematiku na úrovni přístupné žákům střední, popřípadě základní školy. Musí prokázat znalost cílů a obsahu fyzikálního vzdělávání na střední a základní škole a schopnost navrhovat alternativní způsoby projekce fyzikálních poznatků do učiva příslušných typů škol. Předmětem diskuse může být i struktura učiva fyziky na SŠ a ZŠ, zavádění fyzikálních veličin, zákonů a teorií do učiva, metody a prostředky ve výuce fyziky, metodika řešení fyzikálních úloh a  didaktické funkce pokusů, diagnostické metody.

Student také musí při mikrovýstupu prokázat znalost obsluhy a fyzikálního principu činnosti přístrojů užívaných ve výuce fyziky na školách.

Témata výstupů

1. Zákon zachování hybnosti

2. Rovnoměrně zrychlený přímočarý pohyb

3. Archimédův zákon pro kapaliny a plyny

4. Hydrostatická tlaková síla a hydrostatický tlak

5. Mechanické vlnění

6. Mechanické kmitání

7. Odraz a lom světla

8. Jednoduché optické přístroje (lupa, mikroskop, dalekohled)

9. Interference světla

10. Přenos tepla (vedením, prouděním, zářením)

11. Teplotní roztažnost (délková i objemová)

12. Elektrostatická indukce

13. Ohmův zákon

14. Magnetické pole vodiče a cívky s proudem

15. Elektromagnetická indukce

16. Transformátor

17. Polovodičová dioda a její použití

18. Bipolární tranzistor a jeho užití jako spínače nebo zesilovače

19. Obvod střídavého proudu s R, L, C 

Požadavky znalostí ke komisionální závěrečné zkoušce z didaktiky matematiky

Kurzista prokáže znalost cílů a obsahu matematického vzdělávání na střední škole a druhém stupni základní školy. Je schopen srozumitelně formulovat znalosti matematiky na vysokoškolské úrovni a následně je transformovat do roviny školské matematiky.

Kurzista dokáže aplikovat metody vhodné pro výuku školské matematiky, metody řešení matematických úloh včetně diagnostických metod. Užívá účelně množinově-logickou symboliku. Vysvětlí souvislosti mezi partiemi probíranými na základní škole a na škole střední. Prokáže schopnost vyložit zadané téma z následujících okruhů učiva. Zaměří se na motivaci pojmů a vět s důrazem na matematické modely a na objekty z reálného světa, na zavedení pojmů a studium jejich vlastností. Umí je využívat při řešení matematických úloh včetně úloh z praxe.

1. Množiny, výroky: Výrokový a predikátový počet. Axiomatická teorie. Mohutnosti číselných oborů. Induktivní a deduktivní postupy, metody důkazů.
2. Číselné obory (čísla přirozená, celá, racionální, reálná a komplexní).
3. Výrazy s proměnnými (mocniny a odmocniny, mnohočleny, lomené výrazy).
4. Poměry a procenta.
5. Funkce a jejich vlastnosti (lineární, kvadratické, mocninné, lineární lomené, exponenciální a logaritmické, goniometrické)
6. Rovnice, nerovnice a jejich soustavy včetně úloh s parametry (lineární, s absolutními hodnotami, kvadratické, exponenciální a logaritmické, goniometrické, diofantické).
7. Posloupnosti a nekonečné řady (aritmetická a geometrická posloupnost, jednoduché a složené úročení, limita posloupnosti, řady a jejich konvergence, nekonečná geometrická řada).
8. Základní věty geometrie trojúhelníku: např. Thalétova, Eukleidovy, Pýthagorova a její zobecnění, sinová, kosinová, součet vnitřních úhlů, Eulerova přímka. Konstrukce trojúhelníku.
9. Planimetrie: Klasifikace a vlastnosti čtyřúhelníků, konstrukce; vlastnosti tečnových a tětivových čtyřúhelníků. Kružnice a její vlastnosti (obvodové a středové úhly, úsekový úhel, mocnost bodu ke kružnici). Množiny bodů dané vlastnosti, konstrukční úlohy. Obvody a obsahy rovinných útvarů. Shodnosti, podobnosti, stejnolehlost. Kruhová inverze. Hlavní myšlenky axiomatického zavedení eukleidovské geometrie, neeukleidovské geometrie.
10. Stereometrie: Základní stereometrické věty a jejich důkazy (rovnoběžnost přímky a roviny, rovnoběžnost dvou rovin, vzájemná poloha tří rovin, kolmost přímky a roviny, kolmost dvou rovin). Řezy mnohostěnů. Vzdálenosti a odchylky bodů, přímek, rovin. Mnohostěny, Eulerova věta. Pravidelné mnohostěny (jejich počet a vlastnosti). Objem a povrch těles a jejich částí, Cavalieriho princip. Geometrická zobrazení v prostoru (shodnosti, podobnosti). Rozvíjení prostorové představivosti.
11. Zobrazovací metody (rovnoběžné a středové promítání, osová afinita a její užití při konstrukci řezů hranolů a válců, Mongeovo promítání, kosoúhlé promítání, lineární perspektiva).
12. Analytická geometrie (vektorový prostor, operace s vektory, skalární součin a jeho aplikace, vektorový součin, determinanty a jejich aplikace; rovnice přímek a rovin, odchylky a vzdálenosti, kuželosečky).
13. Kombinatorika, pravděpodobnost a statistika: Variace, permutace, kombinace, binomická věta; princip inkluze a exkluze; řešení rekurentních rovnic, generující funkce, Fibonacciho čísla. Pravděpodobnostní prostor, různé definice pravděpodobnosti; podmíněná pravděpodobnost a nezávislost náhodných jevů; náhodné veličiny – základní charakteristiky, nezávislost; diskrétní a spojitá rozdělení náhodných veličin; náhodné vektory; zákon velkých čísel, centrální limitní věta. Popisná statistika. Korelace, regresní přímka. Odhady parametrů a testy hypotéz. Lineární model a jeho speciální případy, lineární regrese.
14. Základy diferenciálního a integrálního počtu (spojitost funkce, limita, derivace, průběh funkce, primitivní funkce, určitý integrál).

Požadavky znalostí ke komisionální závěrečné zkoušce z didaktiky informatiky

Uchazeč předvede metodicky zajímavý samostatný výklad jednoho z předem známých témat. Hodnotí se především metodický přístup k výkladu a vystižení podstaty problematiky.

1. Vyhledávání v poli (sekvenční, binární, pomocí zarážky)
2. Výpočet hodnoty polynomu Hornerovým schématem
3. Generování všech permutací v lexikografickém uspořádání
4. Jednoduchý třídicí algoritmus
5. Quicksort
6. Heapsort
7. Vnější třídění
8. Rekurzivní podprogramy
9. Reflexívní, symetrický a tranzitivní uzávěr
10. Práce s lineárním spojovým seznamem, srovnání s polem
11. Průchod stromem do hloubky a do šířky (rekurze, zásobník, fronta)
12. Prohledávání s návratem (backtracking)
13. Vyhledávání, vkládání a vypouštění v binárním vyhledávacím stromu
14. Problém stabilních manželství
15. Algoritmus minimaxu
16. Algoritmy vyčíslení hodnoty aritmetického výrazu
17. Nalezení minimální kostry grafu
18. Dijkstrův algoritmus
19. Určení délky nejdelší rostoucí vybrané podposloupnosti
20. Způsoby předávání parametrů procedur a funkcí
21. Statické a virtuální metody a jejich srovnání