Témata ke závěrečné komisionální zkoušce
Témata z oblasti pedagogiky
1. Učení
Učení a jeho nutné předpoklady a podmínky. Vnější a vnitřní motivace. Učební styly. Klíčové kompetence. Studenti se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich integrace. Výkon a úspěch. Sociální aspekty vzdělávání.
2. Učitel jako sociální partner
Osobnost učitele, výukové styly, role učitele v proměnách času, autorita. Sociální dovednosti učitele. Vzdělávání učitelů. Kompetence učitelů. Problémy začínajících učitelů. Spolupráce s rodinou. Sociální interakce mezi učitelem a žákem. Plánování výuky.
3. Cíle vzdělávání
Poznávací a hodnotové cíle v matematice a přírodovědných předmětech. Znalosti, dovednosti a kompetence. Taxonomie vzdělávacích cílů. Cíle v učitelské praxi. Vztah mezi cíli a výstupy vzdělávání. Cíle ve školských kurikulárních dokumentech. Matematická a čtenářská gramotnost.
4. Obsah vzdělávání
Obsah a struktura základních oblastí vzdělávání. Přenos učiva. Kurikulární dokumenty, příprava na hodinu, učebnice, metodické materiály. Standardy vzdělávání. Mezipředmětové vazby, integrované přírodní vědy.
5. Vyučovací metody a organizační formy
Vyučovací metody a jejich rámcová klasifikace. Vyučovací hodina, její typy a fáze, dramatické prvky její stavby. Aktivizující metody a jejich zavádění do výuky. Strategie řešení problémů, problémové vyučování, projektová výuka, kooperativní výuka, heuristická metoda, diskuse, týmové vyučování, případová metoda, inscenační metoda. Didaktické hry a soutěže. Diagnostické a klasifikační metody. Didaktické testy. Hodnocení žáků, klasifikace a slovní hodnocení, funkce hodnocení, rozvíjení hodnotící aktivity žáků, sebehodnocení. Organizační formy výuky. Frontální, skupinová a individuální výuka. Diferenciace a individualizace ve vyučování. Otevřené vyučování, inklusivní vzdělávání, konstruktivistický přístup. Vliv nových technologií, distanční výuka, multimediální prostředky.
6. Vzdělávací soustava.
Druhy a typy škol, vzdělávací soustava v ČR, systém výchovného poradenství. ČŠI a hodnocení škol. Domácí vzdělávání. Alternativní školy. Mezinárodní klasifikace stupňů vzdělávání, mezinárodní výzkumy vzdělávání. Autonomie škol. Selektivita a rovný přístup ke vzdělávání. Inkluzívní vzdělávání.
Témata z oblasti psychologie
1. Psychologie osobnosti učitele a učitelské profese
Analýza učitelské profese – učitelská profese a její nároky (klinická náročnost učitelství, nejistoty, ambivalence a dilemata učitelství, prestiž a obtížnost učitelské profese). Posuny v žákovské populaci a jejich dopady na učitelskou profesi. Subjektivní zodpovědnost za úspěchy a neúspěchy žáků. Autodiagnostika učitele — individuální pojetí učitelství, zjišťování vlastních specifik pedagogického působení.
2. Sociální aspekty vzdělávání. Socializace
Pojem a podstata socializace. Mechanismy socializace (sociální učení). Stávání se žákem. Rozdíly mezi rodinnou a školní socializací. Psychologické aspekty spolupráce s rodinou. Interakce učitel – žák (žáci). Sociální poznávání a hodnocení. Percepce žáka učitelem. Zákonitosti procesu připisování příčin po úspěchu a neúspěchu. Kauzální atribuce a školní výkon. Učitelova očekávání (,,sebenaplňující proroctví''). Vznik, funkce a změna postojů. Předsudky a stereotypy Typizování žáků, preferenční postoje učitele, kategorizace učitelů žáky. Psychologie školní třídy a možnosti intervence v práci se třídou. Činitelé ovlivňující stav a vývoj školní třídy.
3. Psychický vývoj
Periodizace lidského života, základní pojmy vývojové psychologie (vývoj, zrání, učení). Hlavní vývojové oblasti (tělesná, motorická, percepční, kognitivní, řečová a jazyková, osobnostní, sociální, morální). Vývoj v jednotlivých životních etapách: předškolní věk, mladší a starší školní věk, adolescence, dospělost a stáří. Hlavní vývojové koncepce (Erikson, Piaget, Vygotskij).
4. Motivace ve škole
Motivace učební činnosti (struktura žákovské motivace: výkonová motivace, poznávací motivace, sociální motivace, flow motivace, odměny a tresty). Diagnostika žákovské motivace k učení. Krátkodobé i dlouhodobé strategie ovlivňování žákovské motivace. Žákovské zaujetí školní prací (úkolem). Žák v širších biodromálních souvislostech. Vztah k budoucnosti jako činitel žákovské motivace. Volní procesy a jejich diagnostika. Postoje žáků ke škole a vyučovacím předmětům. Žákovská nemotivovanost a motivační vlivy převážně snižující školní výkon (strach a nuda ve škole, motivační konflikty). Překonávání motivačních krizí ve vztahu ke škole. Psychologická rizika a úskalí spojená s hodnocením. Školní úspěšnost — pojetí školní úspěšnosti (rozvoj potencialit žáka — facilitující a inhibující faktory).
5. Učení a poznávání
Pojem učení — podoby učení, druhy učení. Učení ve školním kontextu: Učení a chyba — práce s chybou. Autoregulace učení – vzdělávací autoregulace. Strategie efektivního učení. Individuální zvláštnosti učení: Kognitivní styl, učební styl (žákovo pojetí učení, učební strategie, učební přístupy). Dětská interpretace světa — žákovo pojetí učiva. Pojem metakognice. Specifické poruchy učení — výskyt, nejčastější projevy, diagnostika, přístup učitele, náprava. Žáci se specifickými edukačními potřebami — žáci s potížemi při učení, žáci pracující pod a nad své schopnosti, nadaní žáci, žáci s poruchami chování.
6. Systém poradenských služeb ve školství:
Odborné kompetence pracovníků v systému poradenských služeb ve školství: výchovní poradci, školní metodik prevence, odborník na reedukaci SPU, školní psycholog. Spolupráce s PPP, SPC, SVP. Náročné životní situace. Stres a jeho zvládání. Copingové strategie. Krizová intervence. Lidský vztah jako součást profese. Syndrom vyhoření a jeho prevence. Žáci s poruchami chování. Šikana ve škole a její prevence.
Požadavky znalostí ke komisionální závěrečné zkoušce z didaktiky fyziky
Student musí mikrovýstupem prokázat schopnost samostatně vyložit zadané téma z níže uvedených okruhů učiva. Součástí mikrovýstupu je vhodný školní experiment. Musí umět vysvětlit souvislost pokročilejších partií s příslušnými částmi látky probíranými na střední i základní škole a bez nepřípustného zkreslení objasnit danou problematiku na úrovni přístupné žákům střední, popřípadě základní školy. Musí prokázat znalost cílů a obsahu fyzikálního vzdělávání na střední a základní škole a schopnost navrhovat alternativní způsoby projekce fyzikálních poznatků do učiva příslušných typů škol. Předmětem diskuse může být i struktura učiva fyziky na SŠ a ZŠ, zavádění fyzikálních veličin, zákonů a teorií do učiva, metody a prostředky ve výuce fyziky, metodika řešení fyzikálních úloh a didaktické funkce pokusů, diagnostické metody.
Student také musí při mikrovýstupu prokázat znalost obsluhy a fyzikálního principu činnosti přístrojů užívaných ve výuce fyziky na školách.
Témata výstupů
1. Zákon zachování hybnosti
2. Rovnoměrně zrychlený přímočarý pohyb
3. Archimédův zákon pro kapaliny a plyny
4. Hydrostatická tlaková síla a hydrostatický tlak
5. Mechanické vlnění
6. Mechanické kmitání
7. Odraz a lom světla
8. Jednoduché optické přístroje (lupa, mikroskop, dalekohled)
9. Interference světla
10. Přenos tepla (vedením, prouděním, zářením)
11. Teplotní roztažnost (délková i objemová)
12. Elektrostatická indukce
13. Ohmův zákon
14. Magnetické pole vodiče a cívky s proudem
15. Elektromagnetická indukce
16. Transformátor
17. Polovodičová dioda a její použití
18. Bipolární tranzistor a jeho užití jako spínače nebo zesilovače
19. Obvod střídavého proudu s R, L, C
Požadavky znalostí ke komisionální závěrečné zkoušce z didaktiky matematiky
Kurzista prokáže znalost cílů a obsahu matematického vzdělávání na střední škole a druhém stupni základní školy. Je schopen srozumitelně formulovat znalosti matematiky na vysokoškolské úrovni a následně je transformovat do roviny školské matematiky.
Kurzista dokáže aplikovat metody vhodné pro výuku školské matematiky, metody řešení matematických úloh včetně diagnostických metod. Užívá účelně množinově-logickou symboliku. Vysvětlí souvislosti mezi partiemi probíranými na základní škole a na škole střední. Prokáže schopnost vyložit zadané téma z následujících okruhů učiva. Zaměří se na motivaci pojmů a vět s důrazem na matematické modely a na objekty z reálného světa, na zavedení pojmů a studium jejich vlastností. Umí je využívat při řešení matematických úloh včetně úloh z praxe.
- Množiny, výroky: Výrokový a predikátový počet. Axiomatická teorie. Mohutnosti číselných oborů. Induktivní a deduktivní postupy, metody důkazů.
- Číselné obory (čísla přirozená, celá, racionální, reálná a komplexní).
- Výrazy s proměnnými (mocniny a odmocniny, mnohočleny, lomené výrazy).
- Poměry a procenta.
- Funkce a jejich vlastnosti (lineární, kvadratické, mocninné, lineární lomené, exponenciální a logaritmické, goniometrické)
- Rovnice, nerovnice a jejich soustavy včetně úloh s parametry (lineární, s absolutními hodnotami, kvadratické, exponenciální a logaritmické, goniometrické, diofantické).
- Posloupnosti a nekonečné řady (aritmetická a geometrická posloupnost, jednoduché a složené úročení, limita posloupnosti, řady a jejich konvergence, nekonečná geometrická řada).
- Základní věty geometrie trojúhelníku: např. Thalétova, Eukleidovy, Pýthagorova a její zobecnění, sinová, kosinová, součet vnitřních úhlů, Eulerova přímka. Konstrukce trojúhelníku.
- Planimetrie: Klasifikace a vlastnosti čtyřúhelníků, konstrukce; vlastnosti tečnových a tětivových čtyřúhelníků. Kružnice a její vlastnosti (obvodové a středové úhly, úsekový úhel, mocnost bodu ke kružnici). Množiny bodů dané vlastnosti, konstrukční úlohy. Obvody a obsahy rovinných útvarů. Shodnosti, podobnosti, stejnolehlost. Kruhová inverze. Hlavní myšlenky axiomatického zavedení eukleidovské geometrie, neeukleidovské geometrie.
- Stereometrie: Základní stereometrické věty a jejich důkazy (rovnoběžnost přímky a roviny, rovnoběžnost dvou rovin, vzájemná poloha tří rovin, kolmost přímky a roviny, kolmost dvou rovin). Řezy mnohostěnů. Vzdálenosti a odchylky bodů, přímek, rovin. Mnohostěny, Eulerova věta. Pravidelné mnohostěny (jejich počet a vlastnosti). Objem a povrch těles a jejich částí, Cavalieriho princip. Geometrická zobrazení v prostoru (shodnosti, podobnosti). Rozvíjení prostorové představivosti.
- Zobrazovací metody (rovnoběžné a středové promítání, osová afinita a její užití při konstrukci řezů hranolů a válců, Mongeovo promítání, kosoúhlé promítání, lineární perspektiva).
- Analytická geometrie (vektorový prostor, operace s vektory, skalární součin a jeho aplikace, vektorový součin, determinanty a jejich aplikace; rovnice přímek a rovin, odchylky a vzdálenosti, kuželosečky).
- Kombinatorika, pravděpodobnost a statistika: Variace, permutace, kombinace, binomická věta; princip inkluze a exkluze; řešení rekurentních rovnic, generující funkce, Fibonacciho čísla. Pravděpodobnostní prostor, různé definice pravděpodobnosti; podmíněná pravděpodobnost a nezávislost náhodných jevů; náhodné veličiny – základní charakteristiky, nezávislost; diskrétní a spojitá rozdělení náhodných veličin; náhodné vektory; zákon velkých čísel, centrální limitní věta. Popisná statistika. Korelace, regresní přímka. Odhady parametrů a testy hypotéz. Lineární model a jeho speciální případy, lineární regrese.
- Základy diferenciálního a integrálního počtu (spojitost funkce, limita, derivace, průběh funkce, primitivní funkce, určitý integrál).
Požadavky znalostí ke komisionální závěrečné zkoušce z didaktiky informatiky
Uchazeč předvede metodicky zajímavý samostatný výklad jednoho z předem známých témat. Hodnotí se především metodický přístup k výkladu a vystižení podstaty problematiky.
- Vyhledávání v poli (sekvenční, binární, pomocí zarážky)
- Výpočet hodnoty polynomu Hornerovým schématem
- Generování všech permutací v lexikografickém uspořádání
- Jednoduchý třídicí algoritmus
- Quicksort
- Heapsort
- Vnější třídění
- Rekurzivní podprogramy
- Reflexívní, symetrický a tranzitivní uzávěr
- Práce s lineárním spojovým seznamem, srovnání s polem
- Průchod stromem do hloubky a do šířky (rekurze, zásobník, fronta)
- Prohledávání s návratem (backtracking)
- Vyhledávání, vkládání a vypouštění v binárním vyhledávacím stromu
- Problém stabilních manželství
- Algoritmus minimaxu
- Algoritmy vyčíslení hodnoty aritmetického výrazu
- Nalezení minimální kostry grafu
- Dijkstrův algoritmus
- Určení délky nejdelší rostoucí vybrané podposloupnosti
- Způsoby předávání parametrů procedur a funkcí
- Statické a virtuální metody a jejich srovnání