Víte proč ... fotoaparát fotí?

Nejjednodušší způsob „zachycení obrazu“ si můžete snadno sami vyzkoušet. Vezměte si list papíru a udělejte do něj malou dírku (s průměrem např. 2 mm). V zatemněné místnosti nebo večer při zhasnutém světle zapalte svíčku, dejte ji do svícnu nebo přidržte kousek od zdi a vložte mezi svíčku a zeď proděravěný papír. Na zdi se objeví převrácený obraz plamínku. Následující nákres ukazuje vznik obrázku plamínku a kousku horní části svíčky (v dobře zatemněné místnosti je skutečně vidět i kousek svíčky pod plamínkem).

To, co jste si právě vyzkoušeli, je základem tzv. dírkové komory. Tu si můžete snadno vyrobit. Stačí vzít velký kelímek od jogurtu, do jeho dna udělat dírku a na kelímek nalepit kus průsvitného papíru (pauzáku). Když v zatemněné místnosti namíříte kelímek dírkou proti svítící svíčce, na pauzáku se objeví obraz plamínku.

Fotoaparát je založen na podobném principu. Světlo do něj nevstupuje pouhou dírkou, ale přes objektiv. Objektiv je tvořen několika čočkami a je opatřen clonou a závěrkou. Obraz se ve fotoaparátu promítá na film, nebo na speciální elektronický čip. V dřívějších dobách se obraz zaznamenával na fotografické desky, s těmi se dnes pracuje již velmi málo. Značně zjednodušené schéma vzniku obrazu ve fotoaparátu je načrtnuto na připojeném obrázku. Je na něm zakreslena pouze jedna čočka představující objektiv. Není zde nakreslena clona ani závěrka. Znázorněn je pouze princip vzniku obrazu ve fotoaparátu.

Objektiv fotoaparátu je jeho nejdůležitější částí. Je tvořen soustavou čoček, u které jsou dostatečně potlačeny všechny optické vady (otvorová vada, barevná vada, astigmatismus, atd.)

Důležité je to, jak dochází k záznamu obrazu ve fotoaparátu. Jak už bylo uvedeno, používá se buď film (dříve desky), na kterém je nanesena fotocitlivá vrstva, nebo fotocitlivý elektronický prvek – CCD čip. Film se musí po expozici vyvolat, a protože je to negativ, musí se ještě jednou prosvítit (ve zvětšováku) – přitom se na určitou dobu osvítí fotopapír. Na něm je již po vyvolání tzv. pozitiv, tedy fotografie, která má správné podání barev, resp. správné odstíny šedi, pokud jde o černobílou fotografii.

Digitální fotoaparáty mají podobné optické prvky jako klasické přístroje (objektiv, clona, závěrka, atd.). Obraz se ale zaznamenává na elektronické CCD čipy. Funkce těchto čipů je poměrně složitá a asi nemá smysl ji chtít ve Zprávičkách vysvětlovat. Výhodou digitálních přístrojů je to, že fotografie nahráváme na paměťovou kartu, na níž je můžeme mazat a znovu fotografovat. Nemusíme tedy měnit film, můžeme „plýtvat snímky“ a na kartu se vejde mnohonásobně více snímků než na film. Nevýhodou digitálních fotoaparátů je nižší kvalita fotografií než u fotografování na filmy, nebo dokonce na fotografické desky. Rozdíl kvality ale při současné technické kvalitě fotoaparátů poznají pouze odborníci. Digitální fotografie mají také tu výhodu, že je můžeme snadno upravovat v počítači.

doc. RNDr. Zdeněk Drozd, Ph.D.

Klasické fotoaparáty pomalu mizí ze světa (Stock Exchange, ilustrační foto)

Související